Čtvrtek 27. října se stal dnem přípravným. Balilo se na cestu, dokupovalo, co nebylo. Někde se i vařilo, peklo, či smažilo. Odpoledne se vše naházelo do aut a vyrazilo před klubovnu v Kutné Hoře. Tady také zazněl povel nasedat, jedeme. Ale kam? No, přeci na chaloupku tomíků do Dědova. Upřesním. Je u Police nad Metují v tom druhém oušku, jak zaznělo o hodině zeměpisu.

Cesta se klikatila tak dlouho, až přišel večer a s ním padla i tma. Před chatou čekal zbytek party. Takže jsme konečně všichni a jdeme se ubytovat. První úkol večera bylo nezmrznout, a tak se Láďa chopil rozdělávání ohně. Ostatní vynosili bagáž z aut. Následovalo rozdělení pokojíčků na spaní. Mamka dostala protekční, aby nemusela do schodů.  Jak říkal taťka, byteček „1+0“. Nevím, Lenka tomu říkala kozí chlívek. Větší zbytek spal na půdě.

Pátek byl daný. Už v poledne mi bylo jasné, co taťka myslel heslem: „Dřevo tě zahřeje i když nehoří“.  Byla totiž brigáda v podobě řezání, nošení a rovnání dřeva do kůlny. Začalo to tak, že vznikly dvě party. Jedna byla v kuchyni a připravovala svačinu s obědem v podobě guláše. Jé, ten mi chutnal!  A pozor! Nejen mně. Také správce dostal plný talíř a kolem něho to jen mlaskalo. Druhá parta, kde jsem byla i já, dělala dřevo. Michal řezal motorovou pilou, Pavel mu to přidržoval, občas nás i odháněl, když jsme mu brali dřevo pod rukama. Potom byla většina nosičů. Chodilo se od hromady do kůlny, a tak pořád do kola. V kůlně byl přísný šéf Lukáš. Snažil se nás rovnat do řady, aby Radka s Andreou vše stihly rovnat. Tato zábava nám vydržela celý den. Pak přišel večer. V kuchyni teploučko. Brácha přinesl karty a hrálo se a hrálo.

Sobota nám také rychle utekla. Byl celodenní výlet. Šlo se po červené do skal směrem na rozhlednu Čáp a pak na vyhlídku Lokomotiva. Všude bylo mnoho spadaného listí.  Moc pěkné dřevěné roubenky, ale cesta byla dlouhá. Lukáš naříkal na puchýře.  Zdravotnice Lenka ho zalepila od palce k patě a hned bylo lépe. Krásná krajina kolem,  jen mamka skřípala zuby, když se cesta měnila v neprůchozí uličky. To nás zdrželo natolik, že nám ujel poslední autobus a na chatu to bylo hned o 4 km delší.

Neděle začala úklidem chaty. Naložení zavazadel do aut a odjezdem do Teplických skal. Lenka nás překvapila se soutěží. Rozdala lístky s úkoly a hurá, jdeme na to. Prohlídkový okruh Teplickým skalním městem je úžasný.  Většina z nás vyšlapala 300 schodů na bývalý skalní hrad Střemen        s výhledem do kraje. Za vyluštěnou tajenku nás čekal zlatý poklad. Na úplném konci jsme ještě navštívili cukrárnu a poté se vydali domů. Již teď se těšíme se na další výlety. Prostě to bylo super.

Pavla ml.  TOM 3102 Koláč