Milý Jirko, před nedávnem jsem se zájmem zalistoval knížkou Turistická značka, kterou ke chvále a poctě turistického značení – a tedy i Klubu českých turistů – napsal Marek Šálek. Na konci knížky je pěkné povídání s tebou. Chtěl jsem ti ho pochválit a napsat, že se knížka povedla a že rozhovor je zdařilý.

Jak se teď ale málo vidíme a slyšíme, jak jsem to pořád odkládal, píšu až teď. A ty už si to bohužel nepřečteš.

Dnes mi přišla od tvojí ženy Dity ta nejsmutnější sms. Že jsi včera večer, 26. srpna 2024, umřel.

Tolik jsme toho spolu zažili. Zakládání asociace před třiatřiceti lety, pořizování prvních chalup. Dvě z nich, Polana a Kusalíno, teď osiří. Kdo se o ně bude starat? Kdo bude mít takovou zkušenost a invenci, jaké jsi měl ty? Byl jsi u všech důležitých věcí, které se týkaly tomíků. A když tě pak cesty osudu nasměrovaly právě na tu turistickou značenou cestu, co neodmyslitelně patří ke KČT, vrhl ses do práce s velikou vervou. Šéfování klubu tě bavilo, bylo to na tobě vidět. Klub si zasloužil být ještě pěkných pár let pod tvou taktovkou. Prospívalo by to vám oběma.

Jirko, cestovateli, horale, vodáku, chlape z Valašska, zapálený turisto a taky dobrý manželi a milující táto dvou mladých lidí… Nejenom mě tvůj předčasný odchod moc mrzí. S mnoha přáteli a známými – a žes jich kolem sebe měl –  tiskneme ruku tvé ženě Ditě, Janičce a Tomášovi. Jirko, přeju ti tam nahoře ty nejlepší výpravy po dobře vyznačených cestách.

Tomáš Novotný jménem spolkového náčelnictva a všech tomíků