Každoročně se náš oddíl KADAO Opava vydává na kolech, koncem měsíce srpna do vybrané lokality v ČR k tradičnímu cykloputování. Letos jsme si řekli, že po dlouhých 15 letech putování po České republice, kdy jsme navštívili mnoho vzdálenějších míst, pojedeme tzv.“kolem komína“. Využili jsme pozvání na sraz TOM do krásné Olomouce a vyrazili přímo z Opavy.

Na trasu vyrazilo 28 cyklistů, které ještě v týdnu doplnili dva další. Naši cestu do Olomouce jsme v neděli zahájili nám známou cyklostezkou údolím Moravice, od níž jsme nedaleko Vítkova přejeli k řece Odře a podél Budišovky jsme dojeli až na tábor oddílu Průzkumník, s jejichž laskavým svolením jsme za táborem na louce přenocovali.

V pondělí jsme již dorazili krásným údolím Olomoucké Bystřice přímo do Olomouce, rovnou k plněným bramborovým knedlíkům, které byly na večeři na olomouckém srazu tomíků v Nemilanech. V úvodních dvou dnech jsme ujeli 116 kilometrů, při příjemném zjištění, že ani jeden z šesti mladších účastníků (8-10 let) nezaremcal a neptal se, kolik ještě kilometrů.

Po předchozí květnové domluvě jsme si náš program na srazu upravili podle našeho týdenního putování, proto jsme jej měli odlišný od ostatních oddílů.  Také jsme v Olomouci strávili pouze tři, zato krásné dny. Hned v úterý jsme zdolali 60 kilometrů přes Náměšť na Hané a Javoříčko k pohádkovému hradu Bouzov a do muzea tvarůžků v Lošticích, které nás překvapilo svou moderností. Mnoho času jsme měli na nákup našich oblíbených syrečků a v nohách dalších 60 kilometrů.

Středa pak byla ve znamení volna v Olomouci, jak jinak než na kolech. Na radu pořadatelů srazu jsme navštívili Veteran arénu, Vlastivědné muzeum, Radniční věž a samozřejmě také aquapark. Po třech hodinách v aquaparku jsme pak ještě absolvovali turnaj ve fotbálku, zahráli si volejbal a někteří i stolní tenis. Středu jsme zakončili písničkami u ohně a kytary.

Ve čtvrtek jsme opustili účastníky srazu, udělali jim místo v naší třídě (děkujeme moc za vše pořadatelům) a odjížděli na kolech podél řeky Moravy Litovelským Pomoravím navštívit krásný hrad Sovinec. Po prohlídce hradu jsme sjeli k Rešovským vodopádům, které jsou již nedaleko naší nové tomácké chalupy ve Stříbrných Horách, která se právě opravuje. Však jsme také navštívili Čmoudíky a povzbudili je v práci. Říčka Huntava, která přes „Rešáky“ teče má vodu opravdu studenou, ale když pod vodopád vlezete po dalších 60 kilometrech na kole, je to vlastně pouze příjemné osvěžení. Za zmínku stojí fakt, že v okolí Rešova není oficiálně žádné tábořiště, ale když uděláte útratu za večeři, nechá Vás milý pan majitel spát přímo za hospodou v Rešově. Skvělá kuchyně, velice laskavá a ochotná obsluha a hlavně pohoda a lidskost, prostě prima místo k odpočinku.

Po příjemné noci pod stany i pod širákem, jsme v pátek vyrazili k poslednímu cíli naší cesty, přehradě Slezská Harta. Naši výborní přátelé, zde v Leskovci nad Moravicí, kotví nádherný katamarán QuCZka a tudíž je zcela jasné, že páteční odpoledne a následně sobotní dopoledne jsme věnovali plachtění po přehradě. Moc děkujeme kapitánovi Tondovi. Kdo zrovna nebyl pod plachtami, trávil čas sportem na místním hřišti nebo se občerstvoval v hospůdce U Kormidla. (Jen malá poznámka: pokud si chcete zaplachtit, ozvěte se Tomovi, kontakt sdělím).

V sobotu po obědě nás již čekalo posledních 40 kilometrů domů, do Opavy.

Byl to svým způsobem zvláštní puťák. Nikterak daleko, většinou ve známých místech, ale přesto jsme si „užili světa“ dostatečně a na kolech najezdili 362 kilometrů.

Příště třeba navštívíme nějakou vzdálenější lokalitu, třeba Krušné hory, kam se již pár let chystáme.

P.S: Moc se veřejně omlouvám všem šesti našim mladým vedoucím, kteří ve stejném termínu byli účastníky české nebo moravské táborové školy, že jsem porušil slib a cyklopuťák přece jen nakonec uspořádal, takže jste nemohli jet s námi. Věřím, že LTŠ byly plnohodnotnou náhradou.

Tom Weicht, TOM Kadao