Tomíci z turistického oddílu Buntaranta Ostrava vyrazili na společnou víkendovou akci s kamarády z Integračního klubu Brána Ostrava na bezbariérovou chatu Březiny nedaleko Valašského Meziříčí.

V sobotu odpoledne konečně vykouklo jarní sluníčko, což jsme využili k procházce do místní hospůdky a fandění našim hokejistům na MS. Odpoledne si zahráli tradiční fotbálek, který na klouzavém povrchu skončil jen nateklým rtem a špinavými koleny, takže pohoda… . Večer opekli buřty a pak rozděleni do družstev, zahráli hru Riskuj. Odměny byly sladké a vyhrál každý, kdo se dobře bavil.  V neděli dopoledne proběhla hra živé Člověče, nezlob se, s největším potěšením - vykopnout co nejvíce figurek. Odpoledne jsme se vypravili na Hostýn, kde nám sluníčko vystřídal krátký, ale vydatný déšť. Tímto jsme si plán rozšířili o delší pobyt v katedrále a restauraci. Výzvou bylo vyškrábání se k rozhledně, ale rozhodně to stálo za to. Večer proběhl ve znamení odpočinku, stolních her, hudby a písniček
s kytarou. Pondělní dopoledne nás čekalo luštění různých přísloví z kreslených obrázků. Mozkové závity se zahřály, ale rozhodně nepřehřály...  Následovala hra, či spíše diskuze s názvem „Je lehké odpovědět ano, či ne?“  Smutnější nálada nastala v momentě potřeby balení a úklidu . Akcička to byla povedená, plná humoru, úsměvů, aktivit a pohody. Za přátelskou atmosféru patří děkování všem účastníkům, kuchtičkám a organizátorům.

Poděkování patří také zřizovatelům chaty Březiny za to, že taková chata vznikla (i když k tomu třeba byli donuceni v rámci podmínek dotací – to je jedno…). I v dnešní době je bezbariérová turistická chata spíše výjimkou. Chata, kam může vyrazit přes 30 lidí, z toho 10 vozíčkářů a hlavně - „dá se zaplatit…“  Je to k zamyšlení, zda se s tím dá něco udělat…

A ještě jedno poděkování patří lidem z ČD. Při neveselé zkušenosti z příjezdu, kdy nám v Ostravě ujel vlak a my se museli přemístit na jiné nádraží, byl přestup v Hranicích na Moravě při zpáteční cestě excelentní výkon J. Plánovaný čas přestupu byl 7 min, což pro přemístění 3 vozíčků není moc (električák má 150 kg, takže bez plošiny neuděláš nic…). Pro zpoždění prvního vlaku se však tento čas zkrátil na minuty 2.  Vše jsme ale zvládli a do Ostravy dorazili včas. Úsměv nechyběl ani v těchto okamžicích...

 Tak zase někdy příště!

Jiří Garnol, TOM Buntaranta, Ostrava