Když se na lednovém sněmu vyhlašovaly výsledky soutěže k 30 letům Asociace TOM, umístil jsem se na čtvrtém místě. A to jsem musel v závěrečném rozstřelu (počet schodů k náčelníkově kanceláři) porazit kromě vlastní dcery i spoustu jiných.

Čtvrté místo – dva lístky do divadla. Co s nimi?

První nápad se začal rýsovat na začátku srpna, kdy jsem si v Reflexu přečetl kritiku na nové nastudování Prodané nevěsty v Národním divadle. Inscenaci vytvořila filmová a divadelní režisérka Alice Nellis. Klasickou „Prodanku“ jsme viděli několikrát, ale tahle slibovala něco jiného. Když se pak v polovině srpna u nás stavil pan Martin Kubačák, herec a bývalý člen našeho oddílu, a zmínil se o tomto nastudování, bylo rozhodnuto. To musíme vidět!

Dcera tedy zakoupila lístky a první říjnovou sobotu jsme vyrazili do Národního divadla. Vzali jsme s sebou i Kvída. Vy nevíte, kdo to je? Kvído je maskot vzdělávacího konceptu pro děti od narození do 10 let z nakladatelství Albi. Je to chytrá chobotnička, která provází děti už od roku 2017. Rozvíjí u nich řadu důležitých dovedností pro život - komunikaci, kreativitu, smyslové vnímání, jemnou motoriku, logické uvažování i objevování přírody a krás Česka. Protože s nakladatelstvím Albi spolupracuji už několik let na vydávání "Cyklovýletů s příběhy", dokonce jsem jedním z odborných garantů projektu, dostal se jeden Kvído i k nám. Bereme ho s sebou na výpravy a fotíme na zajímavých místech naší vlasti. Proč by tedy nešel do Národního divadla?

A tak jsme Kvída nejdříve vyfotili před Národním divadlem, pak ve foyeru divadla s bustou Emy Destinnové, která svůj život dožívala na zámku v od nás nepříliš vzdálené Stráži nad Nežárkou. Mimochodem – víte, že Ema Destinnová byla první Češkou, která si nechala udělat tetování?

No a pak jsme se pohodlně usadili ve druhé řadě divadla. Poprvé v životě jsme seděli jinde, než „na bidýlku“!

Po předehře se otevřela opona, kde se před paneláky začali scházet „obyvatelé sídliště“, z kterých si režisér vybíral aktéry pro jednotlivé role. Sice pořád slyšíte krásnou Smetanovu hudbu a úžasné výkony operních zpěvaček a pěvců, ale to, co se děje na jevišti, je trochu jiné. A skvělé!

Třeba začátek třetího dějství. Bílá scéna, na ni přichází komedianti také v bílém. Baleťáci, převlečení za bílé opice, tančí opičí tance, skáčou na trampolíně, cvičí na závěsných šálách…

Představení skončilo dlouhým a opakovaným aplausem diváků a my se rozhodli, že na tohle úžasné představení musíme jít ještě jednou.

Krásný večer jsme završili posezením v kavárně s Martinem Kubačákem, kde jsme zavzpomínali na oddílové tábory.

Takže děkujeme všem účinkujícím, paní Alici Nellis za krásnou inscenaci a panu Martinu Kubačákovi za to, že nám pomohl vybrat právě tohle představení.

A hlavně děkujeme Asociaci TOM ČR za soutěž ke třiceti letům její existence, která nám umožnila tohle všechno zažít!

Karel Snětina, TOM Práčata, Rapšach

k fotu z inscenace:

Jak jsme vyhráli Mařenku - Martin Kubačák v němé roli Režiséra

Archiv ND, foto: Zdeněk Sokol