Je to skaut, šprýmař, hrdina... Psát o Jiřím Navrátilovi v minulém čase mi nějak nejde. 

Na to si příliš dobře pamatuji na poslední telefonát někdy zkraje ledna. Pan doktor mluvil s obtížemi, ale žertoval a těšil se, až porazí nemoc a bude zase fit. Já věřil, že oslavíme jeho stovku! Hrdinové, které nezlomili náckové ani komunistický lágr, ti jsou přeci  nesmrtelní...

JUDr. Jiřího Navrátila jsem poznal před bezmála  dvaceti roky, v době, kdy se jsme začínali uvažovat o vzniku spolku spolků, České rady dětí a mládeže.  Skautského starostu, který neuznával generační rozdíly. Věčně mladého novináře a  překladatele, se kterým jsem si krátce po seznámení  troufl udělat rozhovor do našeho Tomíka. Poslal jsem mu ho k autorizaci a on škrtal a opravoval. Nikoliv fakta-  nechtěl a nemusel zamlčovat nic ze svého pohnutého a pestrého života. Znectil mi slovosled a vytkl stylistiku! Od něj jsem to ale bral...

Jiří Navrátil navštívil snad desítky našich akcí.  Byl výborný rétor a  vtipný glosátor.  Při zdravicích na sněmech tomíků  neopomněl zdůraznit, že naše spolky jsou  kiplingovsky jedné krve. 

Přijel i na mé abrahámoviny vloni v květnu. Vážil i se svou ženou, milovanou bytostí, dlouhou cestu, vezl s sebou c. a k. uniformu, aby mi připravil tu správnou taškařici.

Naposledy jsme se viděli na parníku, který pro větší slávu tomíků v červnu loňského roku  brázdil vltavské vody... Jeho Nazdar, veliteli  bylo nezaměnitelné a bude mi po zbytek života  chybět.

Nejsem sám, kdo mezi tomíky želí  odchodu statečného, optimistického a nenapodobitelného člověka.  Skonal v pondělí 16. ledna   v požehnaném věku třiadevadesáti let. 

Jsem rád, že jsem ho znal a mohl s ním spolupracovat.

Tomáš Novotný