I letos se na hradě Helfenburku u Úštěka bojovalo do posledního muže. Řady bojovníků (a bojovnic) srdnatě bránily  své zástavy a nejeden hrdinský čin budou bardi a minstrelové ještě dlouhá léta opěvovat.

Každá, i ta nejlítější bitva má však svůj konec, a tak i zde, poté, co "rozplynul se hustý dým, nad ztichlým polem válečným" opět hrad procitl v čilý ruch a dřívější  (i ti hrdinně padlí) protivníci společně zasedli k obědu a kamarádskému slovu.

Kéž by tak končila každá šarvátka, kéž bychom se na této přátelské bitvě setkali opět za rok!