Jelikož nikdo z našeho spolku nezvedl výzvu pomoci s pálením dvou hromad náletů, které na jarní brigádě vytvořilo TOM Kadao Opava, zrealizovali ji v termínu 5.-7.11. vsetínští TOM Skorci v rámci tradičního setkání nejstarších členů vsetínských tomíků (oddíl Tuláci). Za nezištnou pomoc Kusalíno Skorcům i Kadau, jako již mnohokráte, děkuje.

Dovolil bych si nyní citovat slova jednoho ze zakladatelů vsetínských tomíků Pavla Drábka - Dazula k setkání nejstarších členů:

„S touhle partou jsem zažil podstatnou část svého oddílového dětství a mládí, kdy jsem byl formován. S některými se potkávám častěji, s jinými méně, ale s každým vždycky moc rád. Pojí nás přátelství trvající několik desítek let, sdílené průšvihy z pubertálních dob, společné objevování světa dospělých, známe snad stovku stejných písní, které jsme poslouchali a taky společně zpívávali u petrolejek v chatách, či u venkovních ohňů… Je to ten typ lidí, kterých není v mém životě dost. Netuším, zda někdy nebudu muset za temné noci zaklepat právě u jejich dveří, s minimální obavou, že mne zradí :-)

Na večeři k Hňupovi (restaurace pod Kusalínem) dorazil Jura, Lešek, Sergej, Kady, Lubor se svými dětmi a já. Jídlo bylo velmi chutné, toalety čisté, obsluha profesionální, restaurace mimo nás téměř prázdná a setkání Tuláků velmi příjemné. Tradiční „chodníčkovů“ jsme si dali ve 21:52.

Večerní výstup na Kusalíno ve 22:00 byl zahájen v šesti: Lešek, Kady, Lubor s Šímou, Sergej a já. A taky dva Kadyho psi, které jsme přejmenovali na Blekotu a Pekotu, a Luborův čokl, tajně přezdívaný Jekota. Oni ti psi mají svoje vlastní jména i prokázaný původ, ale celý výstup se nám pletli pod nohy a tak člověk ve svatém rozrušení použil raději dočasnou přezdívku.                                                                                                                                                                                                     

Na hřeben vystupujeme ve 22:40 a za ohradníkovým plotem nás vítají zvědaví koně na noční pastvě. K chalupě je to odsud už kousek. Tady jsme v zimě na Silvestra, před rozdělením federace, měli postavené týpko a kousek odsud jsme společně vkročili do prvního dne samostatné České republiky. A před tím trošku dojatě, pod hvězdným nebem, dívaje se na slovenskou hranici, zapěli hymnu se zvláštním důrazem na část „Nad Tatrů sa blýská …“. 

Kusalíno - tahle chalupa je spjatá s mnoha událostmi našich životů. Svou inscenovanou svatbu tu s námi prožil Lešek se Zuzkou (pohádka), o pár let později Jura s Ještěrkou (ve stylu Limonádového Joe)… Inspirováni Kusalínem, které od začátku patřilo TOMíkům (KČT), jsme později jako skauti, díky Luborovi, získali chalupu Bařinka, která už léta patří vsetínskému středisku Junáka.

Tulácká vlajka visí pořád na stěně, lebka „bizona“ s indiánským malováním také. Jsou to relikty našeho mládí, a tak, co bych zapíral, mne to těší. Ve světě, kde se strhávají sochy a podvědomě vnucují protiklady starých pravd, je to taková příjemná jistota, že se zeměkoule navzdory tomu všemu točí pořád stejně :-) 

Vytahujeme kytary, foukačky, láhev vína a pivaři originální pivo z Luborova Karlovského minipivovaru (Mazel, Skřítek, Šibal, Aranka…), které Lubor přivezl a i já byl proti své vůli nucen vynést z údolí nahoru :-). Kady je dobře vyhraný a sekundovat jeho dvanáctistrunné kytaře je radost. Spoustu písniček jsem nehrál fakt 30 let, ale v pětihlasém sboru text naskakoval většinou automaticky. A kupodivu jsem se já, tříakordový hráč, chytal i na víceakordové songy. Série písniček byly přirozeně prokládány vzpomínkami, veselými historkami, doušky vína či piva a domácí klobásou či řízečky.

Druhý den ve 12:40 vyrážíme „delší cestou“ do údolí k autům. Už jsem tudy nešel minimálně 25 let. Podzim, loudavé tempo, nádherné počasí. „… Listopadový písně od léta už slýchám, vítr ledový přinesl je k nám, tak mě nečekej, dneska nikam nepospíchám, listopadový písni naslouchám...“

zaslal Jirka Homolka - správce