TÁBOR

To je slovo, které voní lesem, rozkvetlou loukou, usychající trávou a dýmem táboráků. Je z něj cítit chlad ranní rosy i žár poledního slunce. A taky je z něj slyšet hučení řeky, zvuk kytar, smích a řev dětí. Znamená čas mládí, dětství, dobrodružství, her a hrdinských činů. Takový byl vždy náš oddílový tábor, ať už jsme pluli v klidných vodách Moravy nebo v divokých proudech Soči, ať už jsme tábořili na písku Jadranu nebo se proháněli s indiány na prériích.

Protože ale opravdu velké dobrodružství zvládne jen připravená a dobře vycvičená posádka, vydali jsme se na letošní tábor na naše tábořiště do Chotěvic, odkud jsme pak vypluli na velkou výcvikovou plavbu. Co na tom záleží, že jen v naší fantazii. Rozděleni do posádek jsme pod vedením zkušenějších kamarádů, kapitánů a kormidelníků prošli výcvikem v různých dovednostech. Šplhali jsme v lanoví, vázali námořnické uzly, na ostrovech lovili zvěř, obchodovali s domorodci a bojovali s piráty. Stavěli jsme lodě, plavali v proudech příboje, přepluli oceán přehrady Bílá Třemešná, zažili jsme rovníkové slavnosti a navštívil nás sám Neptun, vládce moří.

Nebyla to plavba vždy jednoduchá. Bouře a vlnobití nám rozhazovaly věci v kajutách, světové strany nebyly vždy tam, kde jsme je hledali, při bojích s piráty se roztrhlo i nějaké to tričko. Když se přes palubu přelily vlny, bylo mokro i v podpalubí. Na jinak statečné a odolné mužstvo  přišla i mořská nemoc a večer se někdy do spacáků plížila zima i stýskání. Ale zimu zahnala deka navíc a stesk dobří kamarádi, hry a legrace. A tak jsme nakonec všichni dopluli do přístavu, propluli jsme vším nepohodlím, nástrahami a nebezpečím jako praví kadeti.

Teď už víme, že kdo chce něco zažít, musí se s námi vydat na moře. Ale kdo se strachy třese, jak osika v lese, ten ať svůj strach zahodí a k nám raději nechodí.

admirál Míra Hepnar, Červenokostelečtí Kadeti