Na letošním táboře jsme vypluli na širé moře vstříc dobrodružství. Počáteční poklidnou plavbu záhy vystřídala prudká bouře, ve které jsme postupně přišli o plachty, stěžně i sebevědomí. Naše neovladatelné lodě pak narazily na neznámý skalnatý břeh. Jen dobrá znalost plavání nám zachránila život a prudké vlny příboje nás postupně vyplavily na pusté pobřeží. Tam jsme zbudovali tábor.

Postavili jsme chýše, z vraků za odlivu jsme zachránili něco zásob, nějaké zbraně a nářadí. Pak jsme obratným zacházením s křesadly zapálili táborový oheň. Abychom přežili, sbírali jsme ovoce, lovili ryby a naučili se péct chleba. Při průzkumných výpravách jsme museli překonat husté lesy, přecházeli jsme záludné bažiny plné komárů a plavali v prudkých peřejích divokých řek.

Při bojích s přírodou, domorodci i divokou zvěří se naše oblečení postupně měnilo v cáry, na našich tělech se objevovaly šrámy, rány a puchýře. Navzájem jsme si pomáhali a dodávali si odvahu. Na jedné z našich výprav jsme objevili místo posledního odpočinku piráta Oloneze, který tu po staletí čekal na nás, muže a ženy statečné a odhodlané, kteří pro klid jeho duše budou ochotni vstoupit do tajné jeskyně a vyzvednout jeho poklad. Vstup k pokladu ale střežili strážci, které jsme museli přesvědčit, že my jsme ti praví a zasvěcení. Po strašlivých zkouškách za temné noci nám pak přístup do jeskyně otevřeli. Každý z nás si pak odnesl svůj díl pokladu a na památku si ho uschoval.

Po celý čas jsme z trosek našich lodí stavěli člun, který by nás odnesl zpět domů. Pak, když nastal ten čas, jsme spustili člun na vodu, nalovili zvěř, natrhali banány, naposledy si zaplavali v průzračné vodě laguny, vztyčili plachty a vypluli domů.

Odváželi jsme jako poklad  spoustu vzpomínek na čas prožitý s kamarády a krásný kus našeho oddílového a táborového života. V pořádku jsme přistáli na autobusáku v Červeném Kostelci. Roztrhaní, špinaví, unavení, ale zdraví, šťastní a spokojení.

Tak ahoj námořníci a trosečníci!

Za TOM 19208 Kadet

Admirál Míra Hepnar