Sloužil u nás snad sedmnáct let. Co ten toho zažil! Kolik faxů jím prolezlo, kolik vášnivých i suše úředních slov oběma směry jím proteklo.Pamatuje grunderské doby spolku, používaly ho postupně čtyři sekretářky a jeden sekretář našeho ústředí.Byly časy, kdy jsme měli jedno jediné číslo - a jednoho, právě tohhle krasavce. Uměl i nahrávat, na dálku, považte: asi sedm  roků jsem dvakrát či třikrát týdně zvedal sluchátko u sebe doma (později, v šerosvitné éře prvních mobilů, kdekoliv, kde byl tehdy bídný signál) a chrlil pokyny, vzkazy, nápady či urgentní, ale opravdu urgentní  příkazy. Ty si pak paní Benešovská po ránu rozechvěle přehrávala a snažila se je spolu s ostatními kolegy "zúřadovat".

Posledních pět let jsme ho používali z piety a za zásluhy - byl velký, zabíral hodně místa na stole, doba faxová už také odcválala do minulosti...Až teď. Porouchal se nějaký přepínací čudlík, hovory nešly přepojovat.Dotornádoval.

Odpočívá na poličce ve skříni, taky z piety. Sladké snění, milý telefone!

(ton)